Reportáž z Washingtonu: Matka v DC

Mnoho změn

Moje první žití v zahraničí a zanedlouho poté také moje první dítě (plus začátek mé snahy o změnu kariéry – ale o tom až někdy jindy). No někdy toho bylo trochu dost, bylo to náročné, ale krásné. Jak jsem si s tím poradila? Něco možná napoví následující řádky, které jsem psala před několika lety o svém životě matky v DC.

Jaký je život ve Washingtonu, DC (dále jen DC) s malým dítětem – hlavně z pohledu toho, co všechno se tu dá s dítětem provádět za aktivity.

Zkusím zahájit své povídání počasím, které je průměrně o cca 5 stupňů teplejší než v ČR. Léto je tu velmi teplé a vlhké, zima mírnější, dokud jsme sem před dvěma lety nepřijeli, tak tu skoro neznali sníh. Poslední roky je ale všechno jinak, a především proslulý loňský blizard přinesl možnost užít si týden zimních radovánek přímo ve městě. Co mám opravdu ráda, že Washington je celoročně místo s nadprůměrným počtem slunných dní, což vám rozhodně přidá na náladě.

Takže, co se tu dá provádět (rovnou uvádím anglické názvy, protože pokus o překlad by vyzněl často spíše vtipně a je to určitě i užitečnější). Na prvním místě musím rozhodně uvést knihovny, protože jsem z nich opravdu nadšená! V místních knihovnách to velmi žije, pořádá se tam spousta akcí snad pro všechny věkové a zájmové kategorie (od miminek po batolata, školáky, puberťáky a samozřejmě i pro dospělé). Pro děti jsou to aktivity, jako Baby lap time pro ty nejmenší, Story time a Music time pro ty už trochu pohyblivější. Jsou to většinou cca 30 minutové programy skládající se ze čtení knížek, říkanek, zpívánek a tancování na písničky dle věku dítěte, někdy je možnost zůstat ještě chvilku po programu a prohodit pár slov s ostatními matkami/chůvami (což je výborné pro sociálně deprivované matky). Občas se tam také pořádají koncerty zpěváků pro děti nebo nějaké zajímavé přednášky. Každá knihovna nebo spíše knihovnice má samozřejmě svůj styl. Já jsem si našla své oblíbené, kdy se musím přiznat, že tam rozhodně nechodím jen kvůli tomu, abych pobavila své dítě, ale též sebe. Dokonce i občas navštívím French story time, byť francouzsky neumím, ale je prokládaný takovými hezkými písničkami a paní knihovnice rozdává tak skvělou energii, že se tomu nedá odolat. Kátě se to naše knihovničení moc líbí, zvlášť když se tam zpívá. Tyto aktivity v knihovnách jsou zadarmo, pro kohokoliv, někde si ale musíte s předstihem vyzvednout na místě symbolické lístky neb je rychle „vyprodáno“. Mám v okolí asi tři knihovny dostupné do 30 minut chůzí a několik dalších dostupných do 30 minut i MHD, takže alternativ je dost. A nesmím zapomenout zmínit, že v každé knihovně naleznete útulné čtecí/hrací koutky pro ty nejmenší čtenáře a až příliš mnoho dobrých knih na zapůjčení.

V Americe obecně dost frčí jóga, takže není divu, že tu také frčí jóga pro děti a to dokonce i pro ty nejmenší, zrovna narozené, která se jmenuje Itsy Bitsy jóga (podle jedné proslulé říkanky, já bych jí v češtině pojmenovala asi Paci paci jóga). Já jí ovšem říkám spíše sranda jóga. Jsou to takové zpívánky/říkanky pro děti, kdy s nimi při tom trochu cvičíte, hlavně cviky na uvolnění prdíků. Jelikož je Kátě už 18 měsíců a hodně napodobuje ostatní, tak jsem si řekla, že možná bude ten pravý čas opět zkusit nějakou jógu pro starší děti a doufala jsem, že ji to třeba také trochu zklidní. Po minulé lekci, kdy myslím, že zaběhla minimálně půlmaraton (a nedala se zastavit ani násilím) tuto svoji naivní představu zatím vzdávám. Ale jinak rozhodně doporučuju jógu nebo i jiné cvičení na zklidnění utahaných rodičů – někde nechají děti pobíhat/hrát si v té samé místnosti a někde mají dokonce hlídání dětí v místnosti vedlejší.

Jako úžasný nápad mi přijde Moms club, kam se můžete za drobný roční příspěvek přihlásit. Matky se díky těmto klubům snadněji sdružují a pořádají aktivity pro děti, ale také samy pro sebe. Jednou za měsíc bývá hlavní setkání s přednáškou na nějaké pro matky zrovna palčivé téma (nošení dětí, vývoj dětí, jak vybrat školu pro dítě, úklidem ke klidu, jak plánovat vaření apod.), tematické párty dle aktuálního svátku nebo třeba výměna dětského oblečení a hraček. Dále se pořádají různá setkání u kávičky, na dětských hřištích nebo v zimních měsících u někoho doma, sportovní aktivity pro matky nebo si také často navzájem sdílíme a zveme se na nějakou zajímavou událost (pro děti nebo „kid-friendly“) v okolí. Líbí se mi, že občas také děláme drobné charitativní akce. A naše facebooková skupina je samozřejmě skvělým zdrojem mnoha cenných rad, a to nejen mateřských. Jaké to má tedy výhody být v klubu amerických matek? Angličtina pro mě i malou, zajímavé aktivity (dozvíte se kde se co děje), noví známí a když potřebujete s čímkoli poradit.

Hlídací Coop je komunita rodin bydlících v okolí, které se občas scházejí, poznávají se a vypomáhají si navzájem hlídáním dětí. Ten náš má dost propracovanou organizaci, s několika rolemi, které se obměňují a se stanovenými pravidly jak se sbírají hlídací body. Dobrý způsob jak poznat rodiny v okolí a ušetřit za hlídání.

Playdate je důležité slovíčko a samozřejmě hlavně událost v životě americké matky. Líbí se mi to přeložit jako hravé rande (nebo jsem si vzpomněla, že jsme s mojí prababičkou říkali, že jdeme k někomu na hrátky, když jsme chodili po návštěvách na vesnici) kdy ideálně děti si hrají a matky mají čas si trochu popovídat. Někdy to ale dopadá i tak, že napůl spící, sotva bdící lovíte v hlavě zapadlá anglická slovíčka (někdy i ta česká) a pak stejně v půlce těžko vypocené věty musíte běžet odchytit své milé dítě zrovna padající, běžící daleko pryč, trhající cizí knížku, se potápějící (doplňte dle vaší zkušenosti).

V DC je spousta hezkých dětských hřišť (Playgrounds). Většinou jsou tam nějaké houpačky, různé hrady plné mostů, skluzavek a prolézaček a na některých je i pískoviště. V parném létě jistě budete oplývat vděkem především za ty hřiště, které obsahují i sekci různých vodních fontánek, kde se také moc rádi zchladíte a užijete si to cákání spolu s dítětem. Teď s přicházející zimou budeme využívat více také hrací koutky v muzeích, obchodech či kdekoliv jinde je objevíme.

Objevování DC (i s dítětem) je moje oblíbená činnost. Při psaní tohoto článku se prostě nemohu nevyznat ze své lásky k DC, to je příliš velké pokušení nenapsat o ní alespoň pár vět. Mám tohle město opravdu ráda, ač nejmocnější město světa, je to tu až překvapivě poklidné, zelené, někdy až sladce ospalé. A zároveň se tu pořád něco děje a je tu tolik zajímavého k vidění, že někdy až skoro propadám stresu, abychom alespoň něco z toho stihli okusit, zažít a poznat dokud tu jsme. Proto se také někdy vydávám na objevné výpravy i jen sama s dítětem, protože společné rodinné víkendy bývají občas neuvěřitelně krátké. Ve Washingtonu je mnoho muzeí (jedny z největších sbírek světa, většina zadarmo, s hracími koutky pro malé děti, interaktivními učebními koutky nebo různými objevitelskými programy pro děti starší), válečných a historických památníků, různorodých čtvrtí dýchajících svou vlastní atmosférou, univerzit (především krásná Georgetown University, kde je i první „lavička“ nebo spíše stoleček s židlemi Václava Havla), nádherná a obrovská National Cathedral (ač mladá, stejně má své silné kouzlo) a její okolní zahrady a školy připomínající školu bradavickou a samozřejmě nesmím zapomenout na místa moci – elegantní Capitol, Bílý dům, sídlo FBI, které často zahlédnete zvenku v některém americkém filmu či seriálu a nespočet dalších budov, kde se rozhoduje o důležitých světových otázkách. Často tu také narazíte na menší či větší parky a i v ostatních ulicích je spousta zeleně. Kousek od našeho bytu máme například Jelení vyhlídku nebo Světluškové náměstí, námi pojmenovaná místa, kde jsme párkrát potkali jelena a tam kde v létě v noci tančí světlušky. Díky dítěti jsem také konečně pořádně prošla i naši čtvrť a zamilovala si obyčejné uličky s krásnými domky, verandami a předzahrádkami. Momentálně se těším, jak se tyto uličky na Halloween vyzdobí a že tam půjdeme s dcerou poprvé opravdově koledovat.

Zoo! Málem jsem na ní zapomněla, asi proto, že jsme tam ostudy ještě pořádně nebyli. Okolo Vánoc je populární akce Zoo lights – noční procházka mezi zvířaty vyrobenými ze světýlek a teď jsem zvědavá na nadcházející halloweenské Boo at the Zoo. Takovým maskotem washingtonské zoo a vlastně i celého DC je medvídek panda, kterých tu můžete vidět několik, jak celý den trpělivě okusují bambus.

Svátky vánoční, velikonoční, halloweenské nebo i Den díkuvzdání a Valentýn mají s dítětem také větší kouzlo. A někdy vám poskytují i více příležitostí si je zkusit zažít hezky „po americku“. Sama bych se asi trochu zdráhala sednout si Santovi na klín, rozhodně bych se nepokoušela vyrobit valentýnku protože doteď jsem tento svátek ignorovala, těžko bych se účastnila nějakého pravého velikonočního honu na čokoládová vajíčka a neklepala bych jako čarodějnice u cizích dveří a nedoufala, že za to dostanu nějakou dobrůtku.

Další aktivity: bazény (během léta jsou některé zdarma veřejně přístupné anebo mnoho domů má své vlastní), klub nosnic (Babywearing International), školky, a mnoho dalších tanečních, sportovních nebo hudebních kroužků nebo jinak rozvíjejících programů (např. kroužky Gymboree). Pro starší děti pak je tu také československý sokol.

Nějaké obecné informace: v MHD jezdí dvě děti do 4 let s doprovázející osobou zdarma (MHD funguje, ale obrňte se trpělivostí a hlavně si prosím važme naší české MHD), zdravotní péče (je drahá, schéma očkování pro děti se trochu liší od českého, doporučuji se rozhodnout pro českou nebo americkou verzi), jídlo pro děti je na rozdíl od českého hodně sladké, kořeněné a solené (my jsme dost závislí na českých dětských křupkách). Rozhodně se nemusíte zdráhat chodit i s malými dětmi do restaurací, je to tu více než obvyklé. K cestování nás to tu láká neustále, jen kdyby to nebyly tak velké vzdálenosti…

Když se procházíte po DC s malým dítětem, tak máte skvělou příležitost vyzkoušet si často smalltalky (tzv. dvojí trénink – angličtiny a sociálních dovedností). Malé roztomilé dítě přitahuje pohledy všech a já jen žasnu, když jsem často svědkem toho, že má dcera dokáže donutit k úsměvu třeba i toho na první pohled nejnerudnějšího spolucestujícího v autobuse. A já se pak díky tomu učím novým zajímavým slovním spojením jako je třeba „cutie pie“ nebo „social butterfly“.

Také mne těší to, jak tu fungují různé komunity. Dobrým příkladem je snaha o podporu místní komunity, kdy se pořádají často akce v našem okolí. V létě to byly koncerty, kde se nejvíce vyřádily právě děti (a díky tomu i jejich rodiče). Dále tu probíhají rána pro maminky nebo i tatínky s dětmi třeba se zábavnou přednáškou o plazech s živými plazími účinkujícími nebo podpora rodin v podobě milé odměny jednoho ovoce zdarma pro dítě při každém nákupu v místním obchodě.

Samozřejmě se vídáme spolu i s dalšími lidmi z ambasády (aktuálně se zde sešlo docela dost malých dětí) a často zavítáme i na nějaké zajímavé akce, které naše ambasáda pořádá. Žije se nám tu v DC prostě dobře.